Jak jsme začali vybírat australské DPH

Před dvěma lety naši německou firmu informoval australský finanční úřad, že od července 2018 budeme muset vybírat daň ze zboží nižší hodnoty za australské příjemce ještě před odesláním zboží z Německa, protože si všimli, že přesáhneme určitý obrat. Měl jsem z toho docela hrůzu, jak to všechno zpracujeme a že budu muset trávit týden v Austrálii, než pochopím australské GST (Goods and Services Tax). Musím říct, že mě tamní systém dal nakonec pořádnou lekci, jak lze některé věci dělat jednoduše. Kupodivu jsme vše zvládli připravit a naprogramovat podle zadání australského daňového úřadu (ATO) a v termínu vše spustili. Zásilky do Austrálie jsou nyní odbavovány australskými celníky skutečně velmi rychle a následně doručovány v rekordních časech. Myslel jsem si, že s tím budou mít problém hlavně samotní koncoví zákazníci, ale to se vůbec neděje, zaplatili by daň v Austrálii tak i tak. ATO jim výměnou za to mnohem rychleji odbaví zásilku.

Co bych chtěl ale vyzvvihnout je systém komunikace, který ATO nastavil. Zhruba 12 dnů před termínem přiznání mi přijde notifikační e-mail v této formě, abych nezapomněl podat přiznání k DPH:

Celý systém je pak velmi propracovaný, hlavně po té user friendly stránce. Vyplňujeme akorát sledovaný obrat hodnot zboží, vyplníme tedy jedno políčko a nakonec se mne ATO dotáže, zda chceme platit kartou nebo převodem. Opravdu nemohu říct ani popel a nevadí nám tato administrativa navíc, pokud pomůže zákazníkům v Austrálii.

Kontroly jako na letišti

Občas to u nás vypadá jako na letišti. Od roku 2017 se velmi zpřísnily podmínky a kontroly pro mezinárodní přepravu zboží. Spolupráce s celní správou je tedy na denním pořádku. V našich skladech organizovala německá celní správa údajně první mezinárodní výjezd s českou celní správou. Bylo to hodně raritní, když u nás před skladem v Německu zaparkovalo pět vozů české celní správy z Liberce v doprovodu svých německých kolegů.

Pro podnikání nepotřebujete mít kontakty

Jeden spolužák z VŠ mi kdysi vyprávěl, když jsem začínal podnikat, že pro podnikání potřebuju spoustu peněz a hlavně kontaktů. Nic jsem mu na to neříkal, protože jsem tehdy odpověď neznal a navíc neměl ani jedno. Dost často si na tuhle památnou větu vzpomenu, když jedu řešit nějaký průšvih. Asi před deseti dny jsem takto z hodiny na hodinu musel sednout do auta a jet s kolegou do Frankfurtu do centrály DPD jeden problém řešit, protože selhaly veškeré komunikační kanály. Nevěděli jsme vůbec kam jedeme a jestli se s námi vůbec někdo bude bavit. S sebou jsem měl desetkrát vytisknutý e-mail, který jsem potřeboval dodat jednateli. Po 15 minutách u hlavního vchodu zastavil Mercedes s řidičkou a přišel k nám jeden z hlavních mužů DPD. Po dalších 20 minutách a několika telefonátech přijela šéfka bezpečnosti DPD a vše jsme během pár dalších minut vyřešili.

Celé akci předcházela jedna věta: ,,Nikdo Vám není schopen pomoci, je mi líto. Na shledanou."

Na tuto větu narážím v Německu docela často. Ale samozřejmě i v Čechách. Občas mě přivádí k šílenství, ale už jsem si zvykl. Německo mi přijde v určitých ohledech velmi uzavřený konzervativní trh. Když jsme například chtěli na začátku podnikání pojistit sklad, zeptal jsem se na několik pojišťoven firem v okolí mezi řečí a dostal jsem pár tipů. Napsal jsem oficiální poptávky přes webové formuláře a odpověď nikdy nepřišla. Nakonec jsem se musel zeptat na konkrétní pojišťovací agenty běžných zákazníků pojišťovny, abych vůbec nějakou nabídku obdržel. Takto to bylo téměř se vším. U Deutsche Post jsme první dva roky fungovali bez jakéhokoliv obchodního zástupce, dokud u nás nezastavila jednou černá Audi A6, ze které vystoupil náš nový obchodní zástupce. Je to tím, že Německo je dost rozsáhlý a obrovský trh a důležití zákazníci jsou hlavně ti, co objednávají pravidelně a nemají problém s placením. Všichni zúčastnění to vědí a chovají se podle toho.

V Česku je to tak, že se Vám obchodní zástupce kvůli obrovské konkurenci bude věnovat i klidně dva roky před spuštěním Vašeho projektu, i když jej třeba nakonec vůbec nespustíte. Na toto je v Německu potřeba dát pozor. Jakmile se na něčem jednou člověk dohodne, je to bráno za dost závazné a slovo prostě platí. Viděl jsem takto několik českých firem, kterým právě Deutsche Post vypověděla výborné podmínky a nakonec jim obchodní zástupce zavolal, že od dnešního dne jejich firma zůstává bez obchodního zástupce kvůli nedodržení ústně dohodnutých podmínek.

Jestli mám ale třeba po deseti letech odpovědět, zda potřebuje podnikatel mít kontakty pro rozjezd firmy, tak vůbec ne. Ty časem člověk získá a nejhorší na tom je, že nejčastěji u řešení těch největších průšvihů, když se nemá na koho obrátit.

Podnikání jako OSVČ registrovaná v Německu

Obdržel jsem následující e-mail, na který odpovídám níže:

Dobrý den pane Krabs,

...

chtěl jsem se Vás zeptat, protože vím, že máte zkušenosti s podnikáním v Německu, jak je těžké a zda je vůbec možné abych já, jako český občan, získal německý živnostenský list.

Nebo mne prosím na někoho nasměrujte...

...

Podnikat v Německu není zase tak složité - sám jsem jako OSVČ v Německu začínal a asi bych to mohl doporučit všem začínajícím. Hlavně je to nejlevnější varianta. Doporučoval bych kontaktovat IHK (hospodářskou komoru) např. v Zittau, kde je zaměstnaný i jeden šikovný občan ČR. Pomáhají podnikatelům hlavně na začátku s legislativou (ale opravdu jen v úplném základu a spíše člověka nasměrují).

Hlavní je rozmyslet, zda máte rezervy na účetní - náklady jsou zhruba krát 4 oproti ČR, plus na zdravotní pojištění - pokud Vás nějaká vyjímka nepřesune k placení sociálního a zdravotního pojištění do ČR, tak i pro úplného začátečníka bez příjmu je náklad na zdravotní pojištění cca 300 EUR, možná i nyní více, aktuální částku nyní neznám. Tyto náklady vám nikdo na konci roku nevrátí, je to minimální sazba.

Jako občan EU můžete podnikat kdekoliv v EU. Toto je na EU dobré. V Sasku to je tak, že se snaží i Čechy lákat českými brožurami, aby podnikat přišli. Člověk se akorát potom ocitne v obrovském sítu kontrol. Buď vydržíte, nebo ne. Znám několik firem, které po několika letech odešly právě kvůli kontrolám zpět do ČR. Tohle je bohužel realita Německa. Samozřejmě jsou takoví i k Němcům. Když zjistí, že vše děláte podle nejlepšího svědomí a nejste ve ztrátě, nebudete mít problém (i když vždy je něco). 

Kdo platí zpětné poštovné při prodeji v Německu na eBay.de, Amazon.de, apod.?

Náklady na zpětné zaslání vráceného zboží zpět se zavedením nových spotřebitelských práv v Německu v roce 2014 si může prodejce sám určit, zda bude nést on nebo kupující náklady na zpětné zaslání. Dřívější hranice ujednání o 40 EUR již ze zákona vypadla. Týká se však jen zboží, které lze běžně zaslat poštou (balíky, balíčky, dopisy).

Jak se prosazuje firma Grund v Německu

Dnes jsem byl na gymnáziu v Jilemnici v rámci projektu muzespodnikat.cz (viz. předchozí článek), kde jsem mluvil s majitelem firmy Grund. Je to firma na výrobu koupelnových předložek, mají zhruba 190 zaměstnanců z toho 40 v Německu. Jde o rodinnou firmu a je postavena na dost tradičních hodnotách. Líbilo se mi, jakým způsobem řeší design výrobků. Jejich designéři jsou např. Blanka Matragi (česká návrhářka, jejími klientkami jsou ženy z královských rodin v Evropě, vlivné ženy v USA apod.), Karim Rashid, Mel Weisweiler (design pro Esprit, Hugo Boss, Swarowski, Willeroy & Boch, ...), Luigi Colani (spolupracoval např. s ALFA ROMEO, LANCIA, VW, BMW, BOEING a také s NASA), ale pak jsou designéry ještě zaměstnanci, kteří vůbec jinak design nevytváří. Prostě chtěli začít spolupracovat. Dostávají poté provizi z prodaného zboží, které navrhli. Konkrétně jde o Mandala Tým, který vytváří mandaly. My asi Blanku Matragi na design webu objednávat zatím nebudeme, ale takový menší tým na prozatím nelíbící se design už máme ;)

Prodej na eBay.de z pohledu českých firem

Za poslední roky jsem si všiml, že některé české firmy, které s námi posílají do Německa, mají velkou obavu z toho, že jsou z ČR a zakládají GmbH v Německu ještě před vstupem na tamní trh. Nechci tu kázat vodu, když jsem GmbH v Německu zakládal také, ale bylo to až asi po čtyřech letech působení na tamním trhu zprvu jako fyzická osoba zapsaná v německém obchodním rejstříku (pro začátek mohu tuto formu doporučit, když není jiné řešení). Se sklady a zaměstnancemi v Německu jsem neměl jinou možnost než být registrován jako německá firma. Jakmile se už člověk rozhodne podnikat s německou entitou, musí počítat i s adekvátními náklady (v době, kdy píšu tento článek nás např. zpracování účetnictví jen v Německu měsíčně stojí zhruba 1000 EUR, ze začátku to jsou nižší částky, ale i tak je potřeba počítat s tím, že si na hodně věcí i kvůli rozdínosti mezd připravte vždy tak krát čtyři co v ČR a je potřeba se s vícenáklady sžít - resp. se přizpůsobit, zaplatit je a vnitřně to hodit za hlavu).

Německo má svá specifika právě kvůli místnímu trhu a mentalitě. Jakmile se zaregistrujete, úřady o Vás vedou hned v prvním roce složky, čtou Váš web, stejně jako zákazníci (moje fotka a kompletně vytištěný web je třeba na živnostenském úřadě v Zittau, ačkoliv máme velmi dobré vztahy). Jakmile dojde na první reklamace, zákazníci jsou schopni přijet osobně, nebo si Vás nechají zkontrolovat skrze živnostenský úřad, finanční úřad, policii, nebo celní správu (a to i když jim vyjdete vstříc). Stačí jen to, když se jim něco nezdá. Toto zjistilo několik našich zákazníků z USA, Francie, Británie, Polska nebo i z Hong Kongu, kteří se právě v Německu naopak vůbec nesnaží registrovat a vše řeší ze svých domovských zemí a jejich zákazníci to vědí a tím jim dávají větší prostor k jednání. Tyto firmy jsou jak na Amazonu, tak na eBay úspěšné. Amazon sice má občas určitou autorizační vlnu, kdy prodejcům z jiných zemí povypíná účty, než je plně ověří, ale je podle mne pro ochodníky nejvýhodnější (nemusíte např. platit za každý vystavený předmět, ale platíte paušálně za celou škálu produktů - při tísíci produktech může jít o znatelnou úsporu). Situace se dá zčásti řešit i tím, že místo, odkud se dodává, stanovíte např. v Zittau, i když v podmínkách může být uvedeno, že se jedná o českou firmu. Zákazník pak ví, že zásilku může vrátit např. zpět po Německu.

Když to mám shrnout, vůbec bych se toho, že jsem z Čech, nebál. Pro zahraniční zákazníky to o nás také píšeme a spíše máme pozitivní reakce - občas se nám někdo podepíše česky, protože ví, že tam já nebo část našich zaměstnanců bydlí a lidé ve světě to neřeší už vůbec. Jednomu velkému zákazníkovi z USA, kterému chodí zásilky na Ruzyni a večer přijedou do Liberce, kde se přes noc zpracují  a druhý den odjíždí od nás z Německa, jsem jednou vysvětlil, aby se konečně podíval na mapu a zjistil, jak to vlastně s tou Českou republikou je. Pracujeme s ním denně přes dva roky a paradoxně k nám přišel od německé firmy. Jiná podobná firma z Británie, které nabízíme i služby České pošty, tak si pro změnu stále myslí, že jsme ještě Československo, ale to je relativně ve světě běžné (i na JFK mi jednou hlásili poslední výzvu pro Czechoslovakian Airlines). Podle mne to lidé spíše ocení, když firmy jednají upřímně.

Svoz Deutsche Post

Poslední dobou jsme měli trochu problém se svozy Deutsche Post, protože je před Vánocemi a jedna velká dodávka už naše odchozí zásilky nepobrala, takže se rozhodli posílat k nám na nakládku velké nákladní auto. Dnes volalo DHL Paket s tím, že Abholkoordinator nám přiřadil vozidlo na jakýkoliv počet balíků od 14 do 16 hod. s účinností od 11. 11. 2013. Včera bylo jeho rozhodnutí (asi už desáté) ještě s tím, že nám vytvoří vyjímku a místo 10 - 12 hod. bude nakládat v 10:15. Když jsme jejich auto poslali už asi popáté prázdné pryč, předali celkem asi 8 vizitek, několikrát jednali o asi třech různých způsobech, tak dnes přišla tato zpráva. Tohle je realita Německa. Veškerý nižší management Vám u Deutsche Post řekne, že musíte volat a psát stále dokola, jinak se nic nezmění. Nedostanete žádného obchodního zástupce, který za Vámi přijede a řekne Vám, že bude nakládat podle toho, jak si budete přát, všechno vám vysvětlí... Přesto je toto ve výsledku jedna z největších a nejvíce prosperujících firem světa.

Nastavování výše poplatků

Uvažuji občas, za jakou cenu vždy stojí např. snížení, nebo zvýšení poplatků, pokud má firma být prosperující třeba i za deset let. Když jsem zakládal sklad v Německu, znamenalo to prokazovat finančnímu úřadu, že se firma uživí a má dostatečný kapitál na to, aby mohla fungovat a nebyla ve ztrátě. Firma jinak nezíská daňové číslo. V Německu je toto hodně jiné oproti České republice. Kontroly z finančního úřadu jsou často jen telefonické, ale relativně pravidelné. Je potřeba mít vše v pořádku, a když jste z Čech, tak radši dvakrát :) Jen na samotné zpracování daní z příjmů daňovým poradcem se musí dopředu ušetřit. Přiznání podává snad úplně každý, i když je zaměstnanec. Každý má svého daňového poradce. Já mám daňového poradce z Drážďan, se kterým jsem dost spokojený, je sice na české poměry dvojnásobně drahý, ale na ty německé je levný. Když chci zaměstnat člověka ve skladu v Německu, musím mu zaplatit zhruba troj až čtyřnásobek toho, co v ČR, aby měl uhrazenou jen minimální mzdu. Pracovat za minimální mzdu samozřejmě příliš populární není, takže je potřeba si připravit trochu více. Podobné je to např. se zdravotním pojištěním. Když se rozhodnete podnikat v Německu, připravte se na to, že se nedá začít jen tak úplně z ničeho. Třeba jen vyměřovací základ pro výpočet záloh na zdravotní pojistné u AOK (státní pojišťovna) jsou zhruba dva tiscíce eur. Minimální záloha pak činí v přepočtu něco mezi sedmi a osmi tisíci korun měsíčně. Státní správa podle mne funguje skvěle. Je to ale vždy něčím vykoupeno. V ČR občas nadáváme, ale na druhou stranu to není tak zlé...

Pokuty v Německu

Jestli vás někdy v Německu problikl červený záblesk u silnice, asi vám nebylo zrovna do smíchu. V Německu jsou radary rozmístěny dost nenápadně, většinou vypadají jako odměrná skříňka pro plyn, elektriku apod. Ve městě si jich téměř nevšimnete. Akorát že místo účtu od elektrárny z nich chodí účet spolkové policie.

Je zvykem dodržovat pravidla nejen řidiči, ale i chodci nebo cyklisty. A když vás nepotrestá veřejný orgán, najde se i člověk, který rád zastane jejich úlohu. Třeba do skladu nám vozí poštu i na kole jak Deutsche Post, tak PostModern a naproti na zastávce se sem tam objeví rozhněvaný důchodce, který na ně pokřikuje, že jedou v prostisměru cyklostezky a jak si to představují. Nojo, holt pošta se doručovat musí.

Pokuty nejsou podle mne nastaveny zase příliš špatně, i když v některých případech je to až dost. Vše je rozpracováno do detailu. Pěkně zpracované jsou na stránce Germany.cz, kde se dočtete, že např. při chůzi po cestě mimo chodník, šikmém přechodu silnice si připravte 5 euro plus nějaké drobné na to, že se vyčíslením pokuty někdo musel zabývat. Policie je v Německu skutečně na každém rohu. Cyklisty staví relativně běžně. Je ale možné jezdit až s 1,6 promile alkoholu, takže když stále oblouky udržíte na cyklostezce, nejedete na červenou, zastavíte u šraněk a opakovaně neplivete na zem, pak by neměl být problém. Hlavní je se s policií moc nepřít.

Jedna ze zajímavých pokut je "Nepřesné parkování: 10 EUR". Tohle je něco, co my Češi nemůžeme moc chápat, ale jedni mojí známí v Německu vždy přeparkovávají nadvakrát, aby si srovnali čáru na parkovišti. Pak vylezou z auta a jen si odfrknou: ,,Naja Ondrej, deutsche Pünktlichkeit."

A jestli jste ještě nepřišli na to, proč se vždycky platí na všech nádražích tolik za záchod, pak je to tím, že za veřejně vykonanou potřebu se účtuje jednorázově 50 euro, takže ta pravděpodobnost, že vás někdo při jednom z padesáti pokusů za život někdo načape, je veliká. Proto se to euro na Hauptbahnhof v Berlíně stále vyplácí...

Víkendové čerpání sil na ferrattě

Minulý týden jsem dělal "rozlučku se svobodou" a říkal jsem si, že by to chtělo něco netradičního a celý týden byl docela dost hektický, takže jsme se rozhodli se dvěma kamarádama, že pojedeme do Německa na Ferrattu Nonnenfelsen. Nikdy jsem nebyl na žádné ferrattě, tak jsem to chtěl zkusit a musím říct, že to byl fakt zážitek. Je to nedaleko od našeho skladu v Německu blízko Oybinu, kam jezdí starý parní vlak Schmalspurbahn (já mu řikám Tschutschubahn:). Leze se normálně v úvazku, akorát máte takové dvě "kšandy" s karabinami, kterými se jistíte na ocelovém laně. Líbí se mi, že jste dost odkázáni sami na sebe a nemusíte spoléhat na někoho druhého, že vás zdola jistí apod. Jsou tam tedy místa, kde pod vámi je třeba 30 - 40 metrů propast, ale chce si říct, že jste jištěni a zvládnete to. Je to trochu pro otrlejší povahy, ale není to nic těžkého. Člověku se úplně vyčistí hlava a trochu si dodá sebevědomí, že z něj je už trochu horolezec :) Výhledy a skály jsou neskutečnou odměnou:

Tady na tom úseku jsem měl docela problémy, jak se dostat nahoru a strašně jsem nadával :) Ale bylo to dobrý.

A to už zase slejzám dolů a říkám si, jak na to...