Jak jsme začali vybírat australské DPH

Před dvěma lety naši německou firmu informoval australský finanční úřad, že od července 2018 budeme muset vybírat daň ze zboží nižší hodnoty za australské příjemce ještě před odesláním zboží z Německa, protože si všimli, že přesáhneme určitý obrat. Měl jsem z toho docela hrůzu, jak to všechno zpracujeme a že budu muset trávit týden v Austrálii, než pochopím australské GST (Goods and Services Tax). Musím říct, že mě tamní systém dal nakonec pořádnou lekci, jak lze některé věci dělat jednoduše. Kupodivu jsme vše zvládli připravit a naprogramovat podle zadání australského daňového úřadu (ATO) a v termínu vše spustili. Zásilky do Austrálie jsou nyní odbavovány australskými celníky skutečně velmi rychle a následně doručovány v rekordních časech. Myslel jsem si, že s tím budou mít problém hlavně samotní koncoví zákazníci, ale to se vůbec neděje, zaplatili by daň v Austrálii tak i tak. ATO jim výměnou za to mnohem rychleji odbaví zásilku.

Co bych chtěl ale vyzvvihnout je systém komunikace, který ATO nastavil. Zhruba 12 dnů před termínem přiznání mi přijde notifikační e-mail v této formě, abych nezapomněl podat přiznání k DPH:

Celý systém je pak velmi propracovaný, hlavně po té user friendly stránce. Vyplňujeme akorát sledovaný obrat hodnot zboží, vyplníme tedy jedno políčko a nakonec se mne ATO dotáže, zda chceme platit kartou nebo převodem. Opravdu nemohu říct ani popel a nevadí nám tato administrativa navíc, pokud pomůže zákazníkům v Austrálii.

Pro podnikání nepotřebujete mít kontakty

Jeden spolužák z VŠ mi kdysi vyprávěl, když jsem začínal podnikat, že pro podnikání potřebuju spoustu peněz a hlavně kontaktů. Nic jsem mu na to neříkal, protože jsem tehdy odpověď neznal a navíc neměl ani jedno. Dost často si na tuhle památnou větu vzpomenu, když jedu řešit nějaký průšvih. Asi před deseti dny jsem takto z hodiny na hodinu musel sednout do auta a jet s kolegou do Frankfurtu do centrály DPD jeden problém řešit, protože selhaly veškeré komunikační kanály. Nevěděli jsme vůbec kam jedeme a jestli se s námi vůbec někdo bude bavit. S sebou jsem měl desetkrát vytisknutý e-mail, který jsem potřeboval dodat jednateli. Po 15 minutách u hlavního vchodu zastavil Mercedes s řidičkou a přišel k nám jeden z hlavních mužů DPD. Po dalších 20 minutách a několika telefonátech přijela šéfka bezpečnosti DPD a vše jsme během pár dalších minut vyřešili.

Celé akci předcházela jedna věta: ,,Nikdo Vám není schopen pomoci, je mi líto. Na shledanou."

Na tuto větu narážím v Německu docela často. Ale samozřejmě i v Čechách. Občas mě přivádí k šílenství, ale už jsem si zvykl. Německo mi přijde v určitých ohledech velmi uzavřený konzervativní trh. Když jsme například chtěli na začátku podnikání pojistit sklad, zeptal jsem se na několik pojišťoven firem v okolí mezi řečí a dostal jsem pár tipů. Napsal jsem oficiální poptávky přes webové formuláře a odpověď nikdy nepřišla. Nakonec jsem se musel zeptat na konkrétní pojišťovací agenty běžných zákazníků pojišťovny, abych vůbec nějakou nabídku obdržel. Takto to bylo téměř se vším. U Deutsche Post jsme první dva roky fungovali bez jakéhokoliv obchodního zástupce, dokud u nás nezastavila jednou černá Audi A6, ze které vystoupil náš nový obchodní zástupce. Je to tím, že Německo je dost rozsáhlý a obrovský trh a důležití zákazníci jsou hlavně ti, co objednávají pravidelně a nemají problém s placením. Všichni zúčastnění to vědí a chovají se podle toho.

V Česku je to tak, že se Vám obchodní zástupce kvůli obrovské konkurenci bude věnovat i klidně dva roky před spuštěním Vašeho projektu, i když jej třeba nakonec vůbec nespustíte. Na toto je v Německu potřeba dát pozor. Jakmile se na něčem jednou člověk dohodne, je to bráno za dost závazné a slovo prostě platí. Viděl jsem takto několik českých firem, kterým právě Deutsche Post vypověděla výborné podmínky a nakonec jim obchodní zástupce zavolal, že od dnešního dne jejich firma zůstává bez obchodního zástupce kvůli nedodržení ústně dohodnutých podmínek.

Jestli mám ale třeba po deseti letech odpovědět, zda potřebuje podnikatel mít kontakty pro rozjezd firmy, tak vůbec ne. Ty časem člověk získá a nejhorší na tom je, že nejčastěji u řešení těch největších průšvihů, když se nemá na koho obrátit.

eBay-kleinanzeigen.de jako alternativa k eBay.de

Pravděpodobně největší klasicky inzertní server v Německu je eBay-Kleinanzeigen.de. Ať už hledáte díly na veterány, boty pro děti, nebo domek na pláži v Itálii.

Používám jej několik let, když opravdu už nemohu sehnat nějakou součástku, která se nevyrábí, nebo jinou specialitu. Spousta lidí v Německu vlastní apartmány po celé Evropě, takže je toto i alternativa pro hledání krátkodobého nájmu, kterých na eBay není zase tolik kvůli poplatkům. Inzerovat lze na tomto serveru zdarma. Zjistil jsem, že i spousta Čechů na této inzerci již prodává a to i včetně firem.

Je nutná jen krátká registrace a myslím si, že e-maily s koncovkou .cz nejsou podporovány. Mne se to kdysi nepodařilo s .cz doménou. Komunikace pak probíhá už velmi jednoduše, napíšete prodejci zprávu, že máte zájem o artikl. Mnoho lidí Vám dokáže nabídnout i platbu přes PayPal kvůli rychlosti. Pokud si nejste jisti prodejcem, doporučuji platbu přes PayPal provést. Stalo se mi v jednom případě, že prodávající nekomunikoval po zaslání peněz převodem - resp. po 14 dnech stále každý den dle svých slov posílal peníze zpět. Napsal jsem tehdy krátké online trestní oznámení v jeho městě, odkud pocházel a poslal jsem mu číslo jednací, aby potvrzení transakce ukázal přímo vyšetřujícímu komisařství. Myslím, že druhý den jsem měl peníze již na účtu a oznámení jsem stáhl. Stejně ale počítejte s tím, že většina transakcí bude spíše převodem. Dá se řídit i tím, jak je dlouho prodejce registrován.

Podnikání jako OSVČ registrovaná v Německu

Obdržel jsem následující e-mail, na který odpovídám níže:

Dobrý den pane Krabs,

...

chtěl jsem se Vás zeptat, protože vím, že máte zkušenosti s podnikáním v Německu, jak je těžké a zda je vůbec možné abych já, jako český občan, získal německý živnostenský list.

Nebo mne prosím na někoho nasměrujte...

...

Podnikat v Německu není zase tak složité - sám jsem jako OSVČ v Německu začínal a asi bych to mohl doporučit všem začínajícím. Hlavně je to nejlevnější varianta. Doporučoval bych kontaktovat IHK (hospodářskou komoru) např. v Zittau, kde je zaměstnaný i jeden šikovný občan ČR. Pomáhají podnikatelům hlavně na začátku s legislativou (ale opravdu jen v úplném základu a spíše člověka nasměrují).

Hlavní je rozmyslet, zda máte rezervy na účetní - náklady jsou zhruba krát 4 oproti ČR, plus na zdravotní pojištění - pokud Vás nějaká vyjímka nepřesune k placení sociálního a zdravotního pojištění do ČR, tak i pro úplného začátečníka bez příjmu je náklad na zdravotní pojištění cca 300 EUR, možná i nyní více, aktuální částku nyní neznám. Tyto náklady vám nikdo na konci roku nevrátí, je to minimální sazba.

Jako občan EU můžete podnikat kdekoliv v EU. Toto je na EU dobré. V Sasku to je tak, že se snaží i Čechy lákat českými brožurami, aby podnikat přišli. Člověk se akorát potom ocitne v obrovském sítu kontrol. Buď vydržíte, nebo ne. Znám několik firem, které po několika letech odešly právě kvůli kontrolám zpět do ČR. Tohle je bohužel realita Německa. Samozřejmě jsou takoví i k Němcům. Když zjistí, že vše děláte podle nejlepšího svědomí a nejste ve ztrátě, nebudete mít problém (i když vždy je něco). 

Kdo platí zpětné poštovné při prodeji v Německu na eBay.de, Amazon.de, apod.?

Náklady na zpětné zaslání vráceného zboží zpět se zavedením nových spotřebitelských práv v Německu v roce 2014 si může prodejce sám určit, zda bude nést on nebo kupující náklady na zpětné zaslání. Dřívější hranice ujednání o 40 EUR již ze zákona vypadla. Týká se však jen zboží, které lze běžně zaslat poštou (balíky, balíčky, dopisy).

Opravdu potřebujete investora?

Před pár lety jsem vzal na firemní večírek hru Cashflow. Chvíli jsme s tím bojovali, ale nakonec měla celkem úspěch. Nepatří mezi nejlevnější, ale jako investice do osvojení základních pojmů a principů investování a finančního povědomí vážně doporučuju.

Četl jsem teď jeden postřeh o investování od Sharon Lechter - spoluautorky této hry, který je podle mne úplně zásadní pro fungování jakéhokoliv startupu. Při rozjíždění firmy vytvářející tuto hru Cashflow si stanovili určitá pravidla pro financování režijních nákladů. Ty jsou podle mne úplně nejdůležitějším prvkem (nebo dírou) každé začínající firmy. Dopředu si řekli, že nebudou kupovat nic, co by vyloženě nezvýšilo odbyt. Zároveň si ale na tento režijní materiál musí vydělat sami tak, že si stanoví nějaký prodejní cíl, který pokryje dané náklady. Když neměli na novou kopírku za 3 000 dolarů (která je hodně lákavá stejně jako spousta jiných věcí na začátku podnikání), koupili si použitou za 300 dolarů. Tentýž rok ji v prosinci vyměnili za tu novou, ale až když se jejich hra stala bestsellerem.

Mne se tohle přemýšlení dost líbí. Ve firmě nás počty zakázek tlačí ke změnám technologií a postupů a někdy je to vážně komedie, co kde vyhrabeme. Já už tomu říkám, když někomu ukazujeme nějakou "novinku", že jsme ji našli někde na smeťáku apod. Jenže si vezměte, že najednou před námi stojí problém, kdy trvale začínáme nestíhat a nechceme se zadlužit, nebo nemáme čas na dojíždění a vysvětlování investorům, co bychom jednou chtěli a že nová technologie stojí do každého skladu třeba milion. Takže vše začneme kutit na koleně, nebo i sami vyvíjet a nakonec technologii někde koupíme na druhé straně světa opravdu téměř ve šrotu, napíšeme výrobci, co chceme za díly a většinou se nám to podaří za zlomek ceny dát dohromady. Výrobci jsou nadšení, když vidí někoho zapáleného, jak po rozpájení jejich plošného spoje zjistil problém v jejich procesoru, takže nám často pošlou i díly zadarmo. Děláme to takto i na druhou stranu my s našimi zákazníky, když nám najdou problém v systému. Nevidím v tom nic špatného jít i v době, kdy se firmě daří, cestou co největší optimalizace a šetřit peníze na další investice.

MuzesPodnikat.cz - Příběhy českých podnikatelů

Za naši firmu se účastním projektu MuzesPodnikat.cz (trochu sumarizovaný první článek vyšel na jaře na webu ihned.cz), který probíhá na středních a vysokých školách po ČR a organizují jej dobrovolníci z řad podnikatelů, kterým nejde o to, aby je tam studenti plácali po ramenou za to, co všechno dokázali a nedokázali, ale spíše jde o to se normálně pobavit o životě a plánech těchto mladých lidí. Mne se projekt hodně líbí a hned jsem řekl, že toho jdu. Sice jsem se trochu zděsil, když jsem dostal za parťáka pana Dědka z Jablotronu nebo Petra Novotného ze sklárny Ajeto, protože ve srovnání s tím, co oni dokázali, je nějaká moje firmička ve východním Německu takhle malinká. Na druhou stranu rozdíly se hodně smazávají, jakmile se postavíte před 60 studentů, kteří absolutně neví, proč jste přišli a co jim tu chcete dvě hodiny jako vykládat.

Dostal jsem Liberecký Kraj a při mojí první přednášce v Jablonci n/N jsem to pocítil dost na vlastní kůži, než jsem si zvykl. Už při příchodu do třídy se ozvala tichá otázka: ,,Ty vole, co má v těch taškách?", která dostávala hned odpověď: "To má narvaný těma prachama". Tehdy se pan Novotný dostavil nějak později a tak jsem první část mluvil sám před 59 klukama a jednou dívkou. Většina z nich seděla v posledních lavicích. Možná si to umíte živě představit. V první minutě jsem si říkal, co to tady plácám za nesmysly, takže jsem se musel vžít do jejich role o pár let zpět, aby mne minimálně někdo začal vůbec vnímat, ale postupně mne to nějak začalo bavit (doufám, že to tedy není jednostranné:) a byl jsem teď snad na páté škole. Dokonce mi bylo přiřazeno jedno Gymnázium, kde jsem čtyři roky propadal, než jsem přešel na průmyslovku. Naštěstí zde přednáška byla dost anonymní, takže o ní z mojich bývalých vyučujících ani snad nikdo nevěděl. Profesor, který mne nechával na poškole, tam učí dodnes :) Byl to hodně zvláštní pocit přijít na tuto školu po asi 15 letech, když jste tehdy věděli, že vlastně vše co chcete jednou dokázat, tak se rozchází s představami všech dospělých.

Kdysi jsem chtěl dokázat rozpohybovat jakýsi internetový přepravní systém a jeden člověk mi řekl, že to zvládnu. Ten člověk mi asi po devíti letech zavolal, že prý pořádá tento projekt (muzespodnikat.cz), jestli se nechci přidat. S přepravním systémem, jehož základy možná využíváte, pokud jste naším zákazníkem, jsem byl v roce 2006 v USA, kde jsem viděl, jak jsou mladí lidé podporováni k čemukoliv, co je nad rámec výuky ve školách. Seděl jsem tam mezi několika tisíci těchto nadšených podobně starých kolegů a stále si opakoval větu našeho třídního, zda jej nezavřou, když mi podepisoval ty haldy papírů potřebných před odletem. Uvědomil jsem si, že u nás převládá, nebo možná převládal spíše demotivující duch, který bránil lidem v rozvoji a tehdy mne to tam hodně vzalo (o to víc, že jsem nevyhrál to stipendium na Stanford:). S odstupem let se to dnes v ČR ale zlepšilo a podnikatel podle mne není už jen něco mezi sprostým slovem a vykořisťovatelem. Myslím, že jdeme, i když asi pomalu, tak ale správným směrem.

Prodej na eBay.de z pohledu českých firem

Za poslední roky jsem si všiml, že některé české firmy, které s námi posílají do Německa, mají velkou obavu z toho, že jsou z ČR a zakládají GmbH v Německu ještě před vstupem na tamní trh. Nechci tu kázat vodu, když jsem GmbH v Německu zakládal také, ale bylo to až asi po čtyřech letech působení na tamním trhu zprvu jako fyzická osoba zapsaná v německém obchodním rejstříku (pro začátek mohu tuto formu doporučit, když není jiné řešení). Se sklady a zaměstnancemi v Německu jsem neměl jinou možnost než být registrován jako německá firma. Jakmile se už člověk rozhodne podnikat s německou entitou, musí počítat i s adekvátními náklady (v době, kdy píšu tento článek nás např. zpracování účetnictví jen v Německu měsíčně stojí zhruba 1000 EUR, ze začátku to jsou nižší částky, ale i tak je potřeba počítat s tím, že si na hodně věcí i kvůli rozdínosti mezd připravte vždy tak krát čtyři co v ČR a je potřeba se s vícenáklady sžít - resp. se přizpůsobit, zaplatit je a vnitřně to hodit za hlavu).

Německo má svá specifika právě kvůli místnímu trhu a mentalitě. Jakmile se zaregistrujete, úřady o Vás vedou hned v prvním roce složky, čtou Váš web, stejně jako zákazníci (moje fotka a kompletně vytištěný web je třeba na živnostenském úřadě v Zittau, ačkoliv máme velmi dobré vztahy). Jakmile dojde na první reklamace, zákazníci jsou schopni přijet osobně, nebo si Vás nechají zkontrolovat skrze živnostenský úřad, finanční úřad, policii, nebo celní správu (a to i když jim vyjdete vstříc). Stačí jen to, když se jim něco nezdá. Toto zjistilo několik našich zákazníků z USA, Francie, Británie, Polska nebo i z Hong Kongu, kteří se právě v Německu naopak vůbec nesnaží registrovat a vše řeší ze svých domovských zemí a jejich zákazníci to vědí a tím jim dávají větší prostor k jednání. Tyto firmy jsou jak na Amazonu, tak na eBay úspěšné. Amazon sice má občas určitou autorizační vlnu, kdy prodejcům z jiných zemí povypíná účty, než je plně ověří, ale je podle mne pro ochodníky nejvýhodnější (nemusíte např. platit za každý vystavený předmět, ale platíte paušálně za celou škálu produktů - při tísíci produktech může jít o znatelnou úsporu). Situace se dá zčásti řešit i tím, že místo, odkud se dodává, stanovíte např. v Zittau, i když v podmínkách může být uvedeno, že se jedná o českou firmu. Zákazník pak ví, že zásilku může vrátit např. zpět po Německu.

Když to mám shrnout, vůbec bych se toho, že jsem z Čech, nebál. Pro zahraniční zákazníky to o nás také píšeme a spíše máme pozitivní reakce - občas se nám někdo podepíše česky, protože ví, že tam já nebo část našich zaměstnanců bydlí a lidé ve světě to neřeší už vůbec. Jednomu velkému zákazníkovi z USA, kterému chodí zásilky na Ruzyni a večer přijedou do Liberce, kde se přes noc zpracují  a druhý den odjíždí od nás z Německa, jsem jednou vysvětlil, aby se konečně podíval na mapu a zjistil, jak to vlastně s tou Českou republikou je. Pracujeme s ním denně přes dva roky a paradoxně k nám přišel od německé firmy. Jiná podobná firma z Británie, které nabízíme i služby České pošty, tak si pro změnu stále myslí, že jsme ještě Československo, ale to je relativně ve světě běžné (i na JFK mi jednou hlásili poslední výzvu pro Czechoslovakian Airlines). Podle mne to lidé spíše ocení, když firmy jednají upřímně.

Svoz Deutsche Post

Poslední dobou jsme měli trochu problém se svozy Deutsche Post, protože je před Vánocemi a jedna velká dodávka už naše odchozí zásilky nepobrala, takže se rozhodli posílat k nám na nakládku velké nákladní auto. Dnes volalo DHL Paket s tím, že Abholkoordinator nám přiřadil vozidlo na jakýkoliv počet balíků od 14 do 16 hod. s účinností od 11. 11. 2013. Včera bylo jeho rozhodnutí (asi už desáté) ještě s tím, že nám vytvoří vyjímku a místo 10 - 12 hod. bude nakládat v 10:15. Když jsme jejich auto poslali už asi popáté prázdné pryč, předali celkem asi 8 vizitek, několikrát jednali o asi třech různých způsobech, tak dnes přišla tato zpráva. Tohle je realita Německa. Veškerý nižší management Vám u Deutsche Post řekne, že musíte volat a psát stále dokola, jinak se nic nezmění. Nedostanete žádného obchodního zástupce, který za Vámi přijede a řekne Vám, že bude nakládat podle toho, jak si budete přát, všechno vám vysvětlí... Přesto je toto ve výsledku jedna z největších a nejvíce prosperujících firem světa.

Reklama na letištích v Německu

Možná, že jsme o tom zde moc nepsali, ale do reklamy jsme příliš neinvestovali. Poslední fakturou byl snad Google AdWords na 800,- Kč před pár lety. Po provozování této reklamy nám začaly klesat nové objednávky, tak jsme si říkali, že raději reklamu nebudeme dělat žádnou a budeme čekat, co se bude dít. No zase tak úplně jsme nečekali., ale jestli někdo znáte cimrmanovskou hospodu na mýtince, tak jsme možná vypadali podobně. V posledním týdnu jsme měli trochu na spěch, protože se nám najednou zaregistrovalo zhruba 500 nových zákazníků a ten nárůst byl znát. Byla to trochu zatěžkávací zkouška celého systému a příprava na Vánoce. V Německu nejsme příliš známí a ani nevím, zda se na německém trhu příliš prosadíme, ale taková perla z minulého týdne, kterou nám řekl jeden zapomnětlivý zákazník z Austrálie je, že naši službu mají operátorky letišť v Hamburku, Frankfurtu, Berlíně i Mnichově pravděpodobně ve svých manuálech pro klienty, kteří si zapomenou nějakou drobnost v letadle a potřebují ji dostat z již vráceného letadla, nebo odletové haly.

Nastavování výše poplatků

Uvažuji občas, za jakou cenu vždy stojí např. snížení, nebo zvýšení poplatků, pokud má firma být prosperující třeba i za deset let. Když jsem zakládal sklad v Německu, znamenalo to prokazovat finančnímu úřadu, že se firma uživí a má dostatečný kapitál na to, aby mohla fungovat a nebyla ve ztrátě. Firma jinak nezíská daňové číslo. V Německu je toto hodně jiné oproti České republice. Kontroly z finančního úřadu jsou často jen telefonické, ale relativně pravidelné. Je potřeba mít vše v pořádku, a když jste z Čech, tak radši dvakrát :) Jen na samotné zpracování daní z příjmů daňovým poradcem se musí dopředu ušetřit. Přiznání podává snad úplně každý, i když je zaměstnanec. Každý má svého daňového poradce. Já mám daňového poradce z Drážďan, se kterým jsem dost spokojený, je sice na české poměry dvojnásobně drahý, ale na ty německé je levný. Když chci zaměstnat člověka ve skladu v Německu, musím mu zaplatit zhruba troj až čtyřnásobek toho, co v ČR, aby měl uhrazenou jen minimální mzdu. Pracovat za minimální mzdu samozřejmě příliš populární není, takže je potřeba si připravit trochu více. Podobné je to např. se zdravotním pojištěním. Když se rozhodnete podnikat v Německu, připravte se na to, že se nedá začít jen tak úplně z ničeho. Třeba jen vyměřovací základ pro výpočet záloh na zdravotní pojistné u AOK (státní pojišťovna) jsou zhruba dva tiscíce eur. Minimální záloha pak činí v přepočtu něco mezi sedmi a osmi tisíci korun měsíčně. Státní správa podle mne funguje skvěle. Je to ale vždy něčím vykoupeno. V ČR občas nadáváme, ale na druhou stranu to není tak zlé...

Nejlevnější Amazon Kindle za 79 EUR

Loni jsem psal, že se Kindle prodává na Amazon.de za 99 EUR a neuplynulo snad ani 10 měsíců a koupili jsme si nedávno druhý Kindle na čtení za 79 EUR (1968,- Kč) včetně poštovného po Německu. Když bych to měl zhodnotit po roce, tak pro ty, co rádi čtou, je to výborná investice. Spousta knih je dnes už i česky (např. na Kosmas.cz) a pokud vás hlavně zdržuje hledání ve slovníku a chcete číst v jiném jazyce, součástí Kindlu je anglický i německý výkladový slovník (např. OXFORD, ale tuším, že i obdobná americká verze). Už jen samotný slovník (který v originále stejně nikam vzít na cestu nemůžete), tak se pohybuje okolo 400 - 600 korun. Mne to přijde jako největší výhoda Kindlu. Normálně se ke čtení v angličtině nebo němčině moc nedostanu, ale takto mám motivaci (když už jsem si jej tedy koupil) si na Amazonu stáhnout knihu a přečíst si ji. Hlavně si kurzorem přijedu ke slovu, které třeba neznám a ve spodní části se mi zobrazí výklad podle slovníku (v AJ, NJ, případně další jazyky). Cenově se knihy pohybují průměrně okolo 5 - 8 EUR, klasiku bez autorských práv si stáhnete na Amazonu zdarma, prohlížíte si ji přímo v Kindlu přes wifi. V Německu je nyní plánován nějaký projekt na půjčování knih do Kindlu. Dokonce je možné půjčit knihu z jednoho Kindlu do druhého, ale to jsem ještě nezkusil. Amazon vydal v poslední době celou sérii Kindlů, ale jsem dost konzervativní a různé přídavné funkce by mne spíše od čtení odrazovaly, takže máme doma jen základní verze. Když je nejhůř, lze si na něm přečíst e-mail také, případně i jednoduše odepsat. Skutečně jen nouzové řešení, ale když to shrnu - je to malý technický zázrak. Text a obraz je téměř stejný jako kniha - jedná se o speciální technologii elektronického inkoustu - obrazovka nevyzařuje. Určitě najdete i lepší recenze na internetu, jeden náš zákazník píše i rozsáhlý web o Kindlech se zajímavými informacemi, takže pokud ještě nemáte pro rodiče, ženu, přítelkyni, sebe, nebo třeba prarodiče dárek k Vánocům, popřemýšlejte. Loni jsme takto darovali Kindle rodičům a i když jsme měli se ženou obavy a po rozbalení se dostavila otázka ,,Co to je?", tak Kindle ani po roce neomrzel. Vlastně je to i důvod, proč jsme si koupili druhý...

Pokuty v Německu

Jestli vás někdy v Německu problikl červený záblesk u silnice, asi vám nebylo zrovna do smíchu. V Německu jsou radary rozmístěny dost nenápadně, většinou vypadají jako odměrná skříňka pro plyn, elektriku apod. Ve městě si jich téměř nevšimnete. Akorát že místo účtu od elektrárny z nich chodí účet spolkové policie.

Je zvykem dodržovat pravidla nejen řidiči, ale i chodci nebo cyklisty. A když vás nepotrestá veřejný orgán, najde se i člověk, který rád zastane jejich úlohu. Třeba do skladu nám vozí poštu i na kole jak Deutsche Post, tak PostModern a naproti na zastávce se sem tam objeví rozhněvaný důchodce, který na ně pokřikuje, že jedou v prostisměru cyklostezky a jak si to představují. Nojo, holt pošta se doručovat musí.

Pokuty nejsou podle mne nastaveny zase příliš špatně, i když v některých případech je to až dost. Vše je rozpracováno do detailu. Pěkně zpracované jsou na stránce Germany.cz, kde se dočtete, že např. při chůzi po cestě mimo chodník, šikmém přechodu silnice si připravte 5 euro plus nějaké drobné na to, že se vyčíslením pokuty někdo musel zabývat. Policie je v Německu skutečně na každém rohu. Cyklisty staví relativně běžně. Je ale možné jezdit až s 1,6 promile alkoholu, takže když stále oblouky udržíte na cyklostezce, nejedete na červenou, zastavíte u šraněk a opakovaně neplivete na zem, pak by neměl být problém. Hlavní je se s policií moc nepřít.

Jedna ze zajímavých pokut je "Nepřesné parkování: 10 EUR". Tohle je něco, co my Češi nemůžeme moc chápat, ale jedni mojí známí v Německu vždy přeparkovávají nadvakrát, aby si srovnali čáru na parkovišti. Pak vylezou z auta a jen si odfrknou: ,,Naja Ondrej, deutsche Pünktlichkeit."

A jestli jste ještě nepřišli na to, proč se vždycky platí na všech nádražích tolik za záchod, pak je to tím, že za veřejně vykonanou potřebu se účtuje jednorázově 50 euro, takže ta pravděpodobnost, že vás někdo při jednom z padesáti pokusů za život někdo načape, je veliká. Proto se to euro na Hauptbahnhof v Berlíně stále vyplácí...

Návštěva třídicího balíkového depa v Liberci

Včera jsem byl na třídicím depu dopravce, který nám nově sváží balíky z Německa. Zatím jsem si nikdy zblízka neprohlédnul žádné pásové linky s balíkami, takže jsem měl premiéru. Dokonce jsem viděl i naši várku zásilek. Myslel jsem si, že pásy budou k balíkům nešetrné, ale zdálo se to být mnohem bezpečnější než ruční manipulace. Vedoucí depa mi vše s nadšením ukazoval a dozvěděl jsem se spoustu nových informací, které postupně promítneme do dalšího záběru nabízených služeb.

Exkurze u DHL Deutsche Post a trochu jiný než "tradicionalistický" pohled na EU

V Německu žije 8x více lidí než v ČR, ale na následujícím videu nenajdete žádné fronty, přepážky a další nutné zlo při vyzvedávání na poště... Exotika na závěr: paní, která přebaluje špatně zabalené balíky!



Napadlo mne, že poslední dobou slyším dost velkou kritiku na vše, co je české. Ale ono není zase vše tak černé. Jsou věci, které se v Česku dělají prostě jinak. Lidé jsou jiní a hlavně po té mentalistické stránce. Německo je v některých věcech bezpochyby hodně napřed. Obchodní zákony se zde de facto tvořily již v 19. století a státy bývalé DDR je pouze převzaly po roce 1989. Češi si museli spoustu zákonů utvořit sami na základě vlastních chyb. Vlastně je to možná i něco, co je pro ČR typické - lidé umí udělat hodně z mála. Němci takoví naopak nejsou. Na každou věc mají speciálního člověka. Občas na mne koukají, že rozumím více odvětvím a všechno si většinou připravím sám. Němci by v tomto od Čechů občas potřebovali velkou lekci. Jestli bych to měl shrnout, není špatné žít v ČR a pracovat nebo těžit z výhod svobody v rámci práva usazení kdekoliv v EU. Mnoho lidí je dost velkými euroskeptiky, ale nerozumím, proč. Poslední roky vidím v EU pro běžné lidi obrovský přínos, který si možná dost dobře neuvědomujeme. Nějaké "tradice" si přeci můžeme každý vzít s sebou do kapsy, aniž bychom se potřebovali izolovat. Nejsme tak rozsáhlý a suverénní stát jako třeba Norsko, Francie nebo Velká Británie, takže s klidným svědomím budeme muset začít naši "tradiční šikovnost" umět prodat i v jiných státech. EU nám toto bohužel umožňuje...

Jak na vrácení DPH z Německa

Jestliže obchodujete s Německem, jste plátcem DPH v ČR (firma) a využíváte naší služby Mailboxde.cz, pravděpodobně Vám německé firmy rovněž účtují s 19% DPH kvůli místu plnění v Německu. Tento problém však řeší systém vrácení DPH z jiného členského státu, který využívá více našich uživatelů a dle jejich tvrzení to není zase tak složitý proces.

Celkem přehledný článek o tom, jakým způsobem žádat o vrácení DPH lze nalézt na serveru Finance.cz zde.

Uvítám Vaše osobní zkušenosti.

Převod CZK na EUR - pokračování

Na základě posledního článku o převodu českých korun na eura jsem dostal v pátek od uživatele Luboše další tipy, takže se dělím s ostatními čtenáři a uživateli a zároveň mu děkuji za zpětnou vazbu:

"...K firmám na výměnu a poslání peněz do Německa - dnes ráno jsem kouknul na tři firmy:
 
Akcenta- 24,53 při výměně nad 5000,- EUR
Exchange VIP - 24,55 (u nich nevím zda i posílají...)
Easychange - 24,49 základní - při větších objemech je nižší, převod je bez poplatku.
Je tam trochu nepřehledné dělení zadávací tabulky, ale je to o zvyku. Kdyžtak pomohu.
Ale pokud nechcete vyplňovat tabulku na netu, jde vše velice rychle telefonicky..."

Převody českých korun na eura

Dostal jsem už před časem tip od jednoho stálého zákazníka na nákup eura pro dobíjení účtu v Německu přes Akcentu, takže jsem uzavřel u Akcenty smlouvu a začal nakupovat. Mám za sebou teprve první transakce, takže jen málo zkušeností, ale v podstatě to lze shrnout takto:

Příklad:

250 EUR nakupuji 11. 8. 2011 a posílám na účet do Německa takto:

Česká spořitelna (kurz prodej: 24,554): 6.138,50 CZK
Poplatek za odeslání platby do SRN: 220,00 CZK
(1% z částky, min. 220,00 CZK, max. 1500,00 CZK)

Akcenta (kurz prodej: 24,290): 6.072,50 CZK
Poplatek za odeslání platby do SRN: 60,00 CZK

Akcenta je obchodník s devizami dnes již licencovaný ČNB.

Operátor Vám online mění každé cca 2 minuty kurz, který buď přijmete, nebo nepřijmete. Nejpozději druhý den však platbu musíte složit v českých korunách na účet Akcenty (účty mají snad u většiny českých bank). Docela si mi to začíná líbit, za bankovnicví a za provoz neplatím. Myslím, že by to mohlo být řešení pro uživatele Mailboxu, kteří mi píšou, že si jezdí dobíjet eura do Německa osobně...

Btw: Zase jsme u těch poplatků českých bank...

Prodej na eBay.de

Možná jste již zkusili prodávat v ČR např. přes Aukro, nebo inzerci, ale zkusme se podívat na to, jakým způsobem lze prodávat na eBay.de v Německu a jak je vše vlastně jednoduché.

Pokud ještě nejste ověření prodejci, tak nejdříve tento krok proveďte přes zadání např. svého prvního zkušebního nákupu. Na Vaši adresu do ČR přijde dopis s ověřovacím kódem.

Doporučuji nejdříve nafotit prodávaný předmět, než fotky někde stahovat. Aukce nebo Sofort-prodej poté vypadá mnohem důvěryhodněji. Pokud se některých věcí skutečně potřebujete spíše zbavit, je dobré nastavit aukční prodej od 1.00 EUR. Pokud máte obavy, že nechcete věc skutečně někomu prodat za 1,00 EUR, nastavte adekvátní, ale zajímavou hodnotu.

Nejdříve je potřeba se přihlásit do svého eBay účtu a kliknout v menu na Verkaufen. Zobrazí se jednoduchý formulář, který vyplníte. Dbejte hlavně na název produktu a klidně do něj použijte úplně obecné názvy předmětu. Kvůli snížení poplatků bych doporučil nezaklikávat moc přídavných kategorií, více obrázků apod.

Pokud prodáváte přímo přes schránku Mailboxde.com, nastavte si Artikelstandort přímo na Zittau, Deutschland. U aukce tak nebude zobrazena Tschechische Republik a bude mnohem pravděpodobnější úspěšný prodej kvůli rychlejšímu dodání zboží.

Od věci také není zvolit možnost platby přes PayPal, protože kupující jsou chráněni touto platformou v rámci eBay.de do 500,00 EUR. Pokud jste solidní prodejce, o své peníze se bát nemusíte. Opět tím spíše zvýšite šanci na prodej.

A takto již vypadá formulář pro samotné zadání prodeje.

Kde nakupovat knihy v Německu

Vyzkoušel jsem několik různých portálů pro nákup knih a vždy se mi nejvíce osvědčil Amazon.de. Několikrát jsem zkusil knihy objednat u AbeBooks.de, kde jsou často nejlevnější v celé EU (případně lze ještě využít 5% cashback slevu přes registraci u iGraal), jen bych je nedoporučoval zde objednávat např. jako dárek či pro další prodej. Knihy jsou totiž baleny v bublinkové obálce a občas je nějaký roh odřený vlivem přepravy a jsou doručovány zhruba 10 dnů. Amazon má knihy úplně nejlépe baleny, skladem a dodání trvá zhruba 1 - 3 pracovní dny (ujistěte se, zda se jedná skutečně přímo o prodejce Amazon). Knihy pro další prodej a již zabalené v kartonu bez loga (nemusíte kupovat další obal) lze kupovat přes portál Buecher.de. Je ale potřeba se ujistit, zda je kniha skutečně skladem, jinak dodání probíhá relativně dlouho. Knihy jsou asi nejčastější artikl, který v Německu kupuji...

Jestli potřebujete zjistit, kde je která kniha ve světě nejlevnější (nová, či starší), doporučuji srovnávač cen: JustBooks.de.

Návod, jak případně vyrobit téměř zadarmo vlastní obal na knihy najdete zde: http://frederick41.de/buchverp.html. Dobré je karton lámat ve správném směru (pokud možno ne kolmo na příčné prolisy lepenky) a řezat jej podle ocelového pravítka nejlépe odlamovacím nožem.